Dobrodružství poznávání

Metaanalytická studie zahrnující více než 16 000 účastníků z 11 zemí zjistila, že osoby se silnějším zmatením základních znalostí častěji věří v paranormální jevy. Tato souvislost byla zvláště výrazná u účastníků z Finska. Výzkum byl publikován v časopise Personality and Individual Differences.

Koncept záměny základních znalostí, který navrhli Lindeman a Aarnio, popisuje, jak náš mozek někdy zaměňuje různé typy základních znalostí, což vede k nesprávným vysvětlením. Naše mysl se vyvinula tak, aby zvládala specifické úkoly, jako je pochopení pohybu předmětů, rozpoznávání živých bytostí nebo výklad toho, proč lidé jednají určitým způsobem. Tyto přirozené způsoby myšlení však mohou být někdy nesprávně použity. Lidé mohou například zacházet s předměty, jako by byly živé, nebo věřit, že k přírodním událostem dochází díky neviditelným silám nebo duchům.

Tato záměna může také vést k víře v jevy, jako jsou duchové, magické síly nebo jiné nadpřirozené představy. Dochází k němu proto, že se náš mozek spoléhá na intuitivní zkratky, které nám připadají správné, ale nejsou založeny na vědě nebo faktech. Někdy mohou jedinci při svém uvažování přisuzovat záměry nebo znalosti neživým objektům, například hvězdám. Na výslovný dotaz však mohou jasně prohlásit, že nevěří, že hvězdy mají úmysly. Někteří vědci se domnívají, že k tomu dochází proto, že lidé používají dva systémy uvažování: jeden, který je intuitivní a automatický a slouží k rychlému rozhodování, a druhý, který je více promyšlený a logický.

Autorka studie Albina Gallyamova a její kolegové se zaměřili na integraci poznatků z dříve publikovaných výzkumů o souvislostech mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Snažili se ověřit, zda jedinci se silnějším zmatením základních znalostí skutečně častěji věří v paranormální jevy.

Výzkumníci hledali v databázích vědeckých článků texty obsahující klíčová slova „základní znalosti“ nebo „ontologický zmatek“ a „paranormální“ nebo „nadpřirozené“. Toto vyhledávání přineslo 25 výsledků z 22 studií publikovaných v letech 2010 až 2024, které zahrnovaly údaje od 16 129 účastníků. Průměrný věk účastníků byl 28 let a 66 % tvořily ženy. Studie představovaly výsledky z 11 zemí: Austrálie, Finska, Japonska, Kanady, Německa, Rumunska, Ruska, Slovenska, Španělska, Spojeného království a Spojených států. Pozoruhodné je, že 10 z 25 výsledků pochází z Finska.

Studie se lišily v síle uváděné souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Některé studie uváděly relativně slabé souvislosti, jiné naopak velmi silné. Všechny studie však dospěly k závěru, že tyto dvě psychologické charakteristiky spolu souvisejí.

Ve všech studiích byla souvislost mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy v průměru mírná. Když se výzkumníci zaměřili na údaje z Finska, zjistili, že asociace uváděné finskými studiemi byly silnější než asociace ze zbytku skupiny.

„Navzdory značné heterogenitě a potenciálním vlivům nezkoumaných moderátorů výsledky naznačují univerzální kognitivní vzorec spojující paranormální přesvědčení s určitými typy ontologických zmatků. Tato metaanalýza podtrhuje potřebu dalšího zkoumání kontextových variací pro pochopení komplexního vztahu mezi paranormálními přesvědčeními a ontologickými omyly,“ uzavřeli autoři studie.

Studie objasňuje souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Je však důležité poznamenat, že design studie neumožňuje vyvozovat z výsledků kauzální závěry.

Proč je napříč světem tak rozšířená víra v neviditelné a nehmotné bytosti, které se kolem nás pohybují? Zkoumali to vědci ze specializované laboratoře na Moravě.

Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA) je výzkumné centrum, které je součástí Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jedná se o ojedinělou instituci exkluzivně zaměřenou na experimentální výzkum náboženství. Kombinací expertízy humanitních a přírodních věd, LEVYNA spojuje výzkumníky z oborů, jako je religionistika, antropologie, historie, psychologie a neurovědy a zkoumá náboženské představy a chování jak v laboratoři, tak v přirozeném prostředí. LEVYNA cílí na využívání naturalizujících vědeckých přístupů při studiu náboženství a vytváří výzkum náboženského chování, interdisciplinární spolupráci, metodologickou a explanativní integraci a inovaci.

Mohamed zažil podle Koránu svůj první kontakt s andělem v temnotě jeskyně. Na Mojžíše mluvil Bůh na vrcholu hory Sinaj. A svatý František z Assisi zase řekl: „Poušť je pro nás místem, kde působí Duch svatý a naše srdce jsou otevřena.“

Velké náboženské zkušenosti a zážitky komunikace s Bohem, nadpřirozenem a přítomností nadpřirozených bytostí jsou velmi často spojené s odlehlými místy, kde se lidské smysly nemají čeho zachytit. A podobně duchy, poltergeisty, bukáky a strašáky „vidí“ děti nejčastěji, když jsou samy v temném pokoji.

Vědci z brněnské Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství se pokusili ověřit, jestli se dá tento fenomén nějak vysvětlit. Experimentálně.

Vědci pod vedením Jany Nenadalové a Dana Řezníčka se podívali na to, co se děje v hlavě lidí, kteří mají takto omezené smysly – jestli mají pocit, že se něco nebo někdo může v neproniknutelné temnotě kolem nich skrývat.

Autoři v experimentu zkombinovali v laboratorním experimentu dotazníky, fyziologické signály (jako je měření potu) a rozhovory, aby prozkoumali, jak čeští vysokoškoláci a absolventi reagují na samotu v temné komoře. Vědci předtím, než pokusné osoby do místnosti zavřeli, tyto „pokusné králíky“ varovali, že během experimentu může někdo vejít dovnitř.

To se sice nikdy nestalo, ale autoři zjistili, že tato nejistota je spojená s nepříjemným pocitem něčí přítomnosti. A to, ať už je člověk na ni připraven předchozím varováním, anebo ne.

Tento pocit cizí přítomnosti by podle vědců mohl plnit evoluční funkci. Už od dob Charlese Darwina se totiž předpokládá, že strach je vrozenou psychologickou adaptací na převládající hrozby. A hrozba neviditelných predátorů číhajících v okolní temnotě patřila od vzniku našeho druhu mezi ty nejčastější a největší hrozby – ať už byla způsobená zvířaty, nebo jinými lidmi.

Když se lidé ocitnou v podmínkách, kdy se nemohou spolehnout na své smysly, začnou aktivně vyhledávat možné signály v okolí. Někdy to může vést k adaptivnímu chování, jako je třeba útěk do bezpečí, ale jindy, když reálně žádné nebezpečí kolem není, nicméně jeho pravděpodobnost je vysoká, to může vést k pocitům cizí přítomnosti. Výsledkem jsou pak „subjektivně reálné“ zážitky s duchy, démony, poltergeisty a podobnými zvláštními bytostmi.

• Lidi ke konspiracím nevede naivita, ale hlavně touha po sounáležitosti
• Spouštěčem bývá osobní trauma vedoucí k nedůvěře v zavedené autority
• Komunita pak utvrzuje přesvědčení a často motivuje k reálnému aktivismu

Konspirační teorie bývají často vysvětlovány jako důsledek iracionality či problematických povahových rysů jednotlivců. Jeden z nejnovějších a nejdůkladnějších výzkumů v této oblasti ale ukazuje, že realita je daleko složitější. Nejde jen o „naivní důvěřivost“, jak se někdy může zdát. Lidé se k těmto teoriím přiklánějí hlavně proto, že jim poskytují komunitu, pocit sounáležitosti a možnost zapojit se do společného hledání odpovědí na nelehké životní otázky.

Vědecký tým složený ze sociologů a marketingových odborníků z Bathu a Dublinu se rozhodl nahlédnout přímo „do terénu“. Analyzovali nejen internetová fóra, ale vydali se i mezi lidi. Sledovali především čtyři velká témata: konspirační narativy kolem 5G sítí, pandemie covidu-19 a očkování, urbanistické koncepty „patnáctiminutových měst“ a nízkodopravních zón a oblasti alternativního zdraví. Okrajově se setkali i s teoriemi o ploché Zemi.

V letech 2017 až 2022 se účastnili veřejných setkání, konferencí i protestů a zároveň vedli rozhovory s jednotlivci, kteří popisovali své „probuzení“. Takto nasbírali desítky hloubkových rozhovorů, stovky stran poznámek a dokumentaci v podobě fotografií či letáků (konkrétně se jednalo o 32 rozhovorů se 23 účastníky, 362 stran poznámek a 105 fotografií).

Peter Peteraj: Jednání československé a sovětské delegace v Čierne nad Tisou, archiv Radio Free Europe.

----------------------------

Přepis dobového záznamu Československé televize:

Čierna nad Tisou: Dubček & Brežnev (29.7 - 3.8.1968)

Ještě před několika lety tu byli bažiny plné komárů a malá stanička, která se během posledních 20 let velice rozšířila. Koncem července a v prvních dnech srpna se jméno Čierna nad Tisou začalo skloňovat ve všech světových jazycích. 29. července sem přibyly dva zvláštní ostře sledované vlaky - jeden s československými výsostnými znaky, druhý se sovětskými. Do městečka se nesmělo a zvláště ne na náměstíčko ohraničené budovou nádraží a Klubem železničářů, v němž je místní kino. Toto je ono místo X, kde se konaly s napětím očekávané československo-sovětské rozhovory. Celé čtyři dny kromě oznámení o zahájení jednání a jeho pokračování nevyšlo odtud na veřejnost ani jediné slovo kromě nepotvrzených zpráv zahraničních agentur. Československý rozhlas byl bez informací, ani lidé vzdálení několik set metrů od místa rozhovorů nevěděli víc.

Náš kameraman, který byl na místě od samého začátku směl začít filmovat teprve druhého dne odpoledne - bylo to v úterý 30.července. Zakončení rozhovorů po setmění: první vychází sovětská delegace, za ní vycházejí naši pozdravovaní vzdálenými lidmi. Pravidelný večerní odjezd sovětského vlaku přes hraniční čáru. Naši vždycky dlouho do noci diskutovali o společném postupu a ráno znova. Jednání byla velice obtížná - původně se předpokládalo, že potrvají pouze jeden jediný den...

Napětí doma i ve světě stále vzrůstalo... Zahraniční zpravodajové nebyly do Čierné vůbec vpuštění. Několik kilometrů okolo byla hráz příslušníků Veřejné bezpečnosti. Po vyčerpávajícím úterním jednání chyběl ve středu ráno v Sovětské delegaci Leonid Brežněv, ani Dubček nebyl později přítomen - jak se ukázalo navštívil nemocného Brežněva ve vlaku. Dopolední jednání bylo toho dne brzy přerušeno. Obě delegace se odebrali na procházku městem...

Podaří se najít cestu ze slepé uličky? Teprve v těchto chvílích se Dubček připojuje k oběma delegacím. Patrně jim sděluje zprávu o Brežněvovi zdravotním stavu. Jednání pokračují...

Až teď přichází Brežněv s Dubčekem... Dá se říci že právo Československa na vlastní suverenitu a svobodu bylo ve vesnickém kině v Čierné nad Tisou prozatím vybojováno. 3.srpna, jenom dva dny po skončení rozhovorů opustili také poslední sovětské jednotky naše území. Jediným oznámením z Čierné nad Tisou bylo svolání schůzky signatářů Varšavského dopisu o dva dny později do Bratislavy za účelem podepsání společné deklarace.