Jihočeská vlastivěda

Věhlas některých československých výrobků neuhasínal ani dlouho po konci druhé světové války. I za socialismu existovaly podniky, které měly dobré renomé jak doma, tak daleko za hranicemi. Mezi takové patřil jihočeský Silon.

Ten příběh je skoro neuvěřitelný. V noci z 5. na 6. listopadu revolučního roku 1848 byl vykraden hřbitovní kostelík svatého Jiljí u rybníka Svět v Třeboni. Zvláštní bylo, že kromě cenností a bohoslužebných rouch se ztratily dva věžní zvony ze 17. století, žádní drobečkové: jeden vážil bezmála 170 kilogramů, druhý 100 kilogramů.

Už jen mohutný příkop a nevelké zříceniny kamenných zdí nad rybníkem v osadě Černívsko na severním Strakonicku připomínají hrádek Křikavu. Založili jej někdy v polovině 14. století páni z Dornštejna, kteří působili v úředních funcích na dvoře Karla IV.

Vsi a městečka u nás vznikala v historii různě už od středověku. Ale ani mnohem později tento trend neustal. Příkladem obce vznikající díky průmyslu až po roce 1830 je Lenora na Prachaticku. Její jméno odkazuje na kněžnu Eleonoru ze Schwarzenbergu a vznik potom na sklárnu Johanna Meyra.

Vesničky s názvem Václavov najdeme v Jihočeském kraji dvě. Jedna je u Slavonic, druhá u Blatné. Ta na Blatensku ukrývá kapličku sv. Václava, která je nevšední dobou svého vzniku. Byla totiž postavena až v roce 1939, tedy v období Protektorátu Čechy a Morava, okupovaného nacistickým Německem.