<p>CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA <a href="https://herohero.co/cestmir/post/cestmirstrakatyheroherorpkjaoluebhdrxnorfwyxaiohzg" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank">⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ </a>A<a href="https://www.forendors.cz/cestmir" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank"> ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR </a></p><p><br /><em>„Láska jsou malé, drobné, konkrétní skutky,“</em> říká kněz Marek Orko Vácha na živém natáčení podcastu Čestmír Live, kde se spolu s herečkou Marthou Issovou potkal před publikem v rozhovoru o tom, jak hledat radost ne ve velkých gestech, ale v obyčejných chvílích, slovech a rozhodnutích, která děláme každý den. Issová mluví o odpoledni s dcerou, při kterém si uvědomila, jak je vděčná za to, že může zažívat takovýhle věci, i o tom, že rodičovství je pro ni zdroj obrovské vděčnosti i bolesti. Právě děti ji podle jejích slov přivedly k tomu, aby se na chvíli zastavila.<em> „Byla bych velice nerada, kdyby mi to jen tak proteklo mezi prsty,“</em> říká o společných chvílích, které chtěla opravdu prožít. A dodává, že někdy člověk potřebuje „ticho a klid“, aby se mohl ponořit do sebe nebo jen poslouchat, kam ho život vede. Vácha na to navazuje úvahou o kontemplaci jako schopnosti vidět obyčejné věci tak, že před nimi člověk „padá do extáze“. I proto podle něj záleží na tom, co říkáme druhým i sami sobě. Slova podle něj nejenom informují, ale taky performují a když člověk u druhého pojmenuje dobrou vlastnost, může ho tím „rozsvítit“. Stejně důležité je podle něj hlídat si, „co si fasujeme do hlavy“ - zvlášť v době válek, zahlcení, sociálních sítí a nenávistných komentářů.<em> „Radost není emoce, to je defaultní tovární nastavení člověka,</em>“ říká a varuje před závistí, křivdami i myšlenkami, které člověka stahují dolů. Issová přiznává, že komentáře dřív četla, ale přestala, protože jí nedělaly dobře. <em>„Došla jsem k tomu, že to není obraz můj, ale obraz toho člověka, který to píše,“</em> říká. Stejná zkušenost ji vede i k opatrnějšímu přemýšlení o vlastním veřejném hlasu. V rozhovoru se vrací k době<em> Přemluv bábu</em> i k tomu, proč dnes necítí stejnou potřebu někam si stoupnout a něco říkat. <em>„Teď momentálně tuhle potřebu nějak nemám,“</em> říká, přestože dění ve společnosti podle svých slov obrovsky prožívá.<em> „Miluju to tady a přeju si, aby ta země byla na dobrý cestě,“ </em>říká. Vácha k tomu přidává otázku, co bychom chtěli zanechat jako svoje závěrečné poselství, kdybychom měli možnost napsat ho dětem nebo vnoučatům. A když přijde řeč na odpočinek, obrací běžnou představu naruby.<em> „Nežiju proto, abych pracoval, ale pracuju proto, abych žil,“</em> říká. Proč je podle Váchy odpuštění jako otočit kohoutkem? Proč Issová raději naslouchá, než aby znovu veřejně burcovala? A jak se dá v dnešním světě chránit radost, aniž by člověk před realitou zavíral oči? Poslechněte si celý rozhovor.</p>