<p>CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA⁠ <a href="https://herohero.co/cestmir/post/cestmirstrakatyheroherorpkjaoluhjpvoxfrwkcynqfduq" target="_blank" rel="ugc noopener noreferrer">⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR</a>⁠⁠<a href="https://forendors.cz/CESTMIR%E2%81%A0" target="_blank" rel="ugc noopener noreferrer">⁠⁠⁠⁠⁠</a> A<a href="https://www.forendors.cz/cestmir" target="_blank" rel="ugc noopener noreferrer">⁠ ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR ⁠</a></p><p><em>„Historicky nejsme země, která má velký kapitál společenské důvěry,“</em> říká ekonom a autor podcastu Odemčeno Miroslav Zámečník, když se vrací k devadesátým létům a k tomu, proč dnes v Česku přetrvává nedůvěra i pocit nespravedlnosti. V rozhovoru popisuje, jak se podcenil význam institucí a jak to umožnilo strašně rychlou koncentraci kapitálu do rukou malého počtu lidí. Zároveň ale připomíná, že země je v mnoha ohledech velmi dobrá, úspěšná a ve které se hezky žije. Jen některé důsledky dřívějších rozhodnutí se propisují do dnešní politiky i nálady ve společnosti. Mluví o rozdílu mezi lidovým kapitalismem, kde každý jeden člověk má podíl, a tím, co vzniklo u nás, kde velká část bohatství zůstala koncentrovaná. Popisuje, proč „jsme spořiví, ale ne úplně šikovně spořivý“ i to, že Česku chybí hluboký kapitálový trh a kultura, která by víc oceňovala podnikání. <em>„Průša by měl mít pomník,“ </em>dává příklad jiného typu úspěchu českého podnikatele s 3D tiskárnami. Rozhovor ale postupně míří i k současnosti - k drahému bydlení, vylidňování regionů i k tomu, jak by se společnost mohla proměnit. A také k nejistotě, která přichází zvenčí. <em>„My zažíváme dost zvláštní dobu. Mír a prosperita skončily,“ </em>říká Zámečník a varuje, že Evropa ani Česko nejsou na možný konflikt připravené.<em> „To není intelektuální odpověď, to je emocionální odpověď,“</em> dodává k často skloňovanému „chceme mír“. Zámečník v rozhovoru, který byl natáčen před ujednáním o příměří mezi USA a Íránem, mluví i o tom, jak by společnost reagovala na skutečnou krizi - třeba prudké zdražení ropy nebo její nedostatek. <em>„Emocema nevyřešíte žádný problém,“</em> říká a popisuje, že by bylo nutné hledat racionální a spravedlivá řešení, i když by byla nepopulární. A připouští, že klíčová otázka zní, jestli by to zvládla i česká politika. „Je česká politika schopná dát některé věci před závorku a táhnout za jeden provaz?“ ptá se. Jak moc nás dodnes formují devadesátky? Proč jsme „spořiví, ale ne šikovně“? A dokáže se česká společnost semknout ve chvíli skutečné krize? Pusťte si celý rozhovor.</p><p><br></p><p><br></p>