<p>CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA <a href="https://herohero.co/cestmir/post/cestmirstrakatyheroherorpkjaolutkyvqgqwldsgaromq" target="_blank" rel="noopener noreferer">⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR</a>⁠<a href="https://forendors.cz/CESTMIR%E2%81%A0" target="_blank" rel="ugc noopener noreferrer">⁠⁠⁠</a> A<a href="https://www.forendors.cz/cestmir" target="_blank" rel="ugc noopener noreferrer"> ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR </a></p><p><em>„Člověk může být úspěšný a může být v osobním životě úplně v háji,“</em> říká koreanistka a spisovatelka Nina Špitálníková, když popisuje rok, který ji „po osobnostní stránce úplně rozložil“. O smrti své nejbližší kamarádky mluví jako o zkušenosti, která naprosto všechno rozbije a kterou podle ní nejde zpracovat rychle, možná vůbec nikdy. Přiznává, že ji překvapilo, jak silně ji zasáhla i přesto, že už dřív prožila náročné situace.<em> „Tohle byla naprosto devastující zkušenost. A vlastně pořád je,“ </em>říká. Zároveň popisuje, jak ji práce nutila nějakým způsobem fungovat, ale zároveň jí bylo „úplně jedno“, že vydává knihy nebo získává ocenění. Otevřeně mluví i o tom, jak stigmatizované je v české společnosti téma sebevraždy.<em> „Když řekneš: spáchala sebevraždu, lidi řeknou, že byla slabá. To vůbec není pravda,“ </em>říká a popisuje ambivalentní pohled na člověka, který si vezme život. Sama vyhledala odbornou pomoc a upozorňuje, že bez ní by si se situací neporadila.<em> „Bylo mi řečeno, že kdybych to nezpracovala, tak se mi to usadí,“ </em>vysvětluje. Zkušenost ji zároveň nutí přehodnocovat vlastní práci i témata, kterým se věnuje. Přiznává, že některé věci teď nedokáže dělat vůbec, jiné jen s odstupem. V rozhovoru se vrací i k mateřství a k připravované knize, ve které popisuje, jak se během těhotenství i po porodu cítila. <em>„Říct: narodilo se mi dítě a necítila jsem k němu cit, je fakt hnusné a brutální. Ale děje se to,“</em> říká a připouští, že za svou otevřenost dlouhodobě čelí silné kritice. Přesto věří, že má smysl tyto zkušenosti sdílet - i kvůli ženám, které si procházejí něčím podobným.<em> „Je dobré to říct,“ </em>dodává. Zároveň řeší, jak její slova jednou přijme její syn a jak mu vysvětlit vlastní minulost. Mluví také o Severní Koreji, které se dlouhodobě věnuje, ale přiznává, že po osobní zkušenosti už nemá kapacitu sledovat svět tak intenzivně jako dřív.<em> „Chci se cítit dobře a když cítím přetlak, tak z toho vypadnu,“</em> říká a dodává, že je pro ni důležité neztratit citlivost vůči lidem, o kterých mluví. I proto odmítá vést rozhovory tak, aby byly zajímavé pro čtenáře, pokud by to znamenalo manipulaci s příběhy druhých. Jak se vyrovnat se ztrátou, která nemá řešení? Proč je téma sebevraždy stále tak stigmatizované? Jaké to je přiznat, že mateřství nevypadalo tak, jak se očekává? A jak jednou vysvětlit vlastní minulost svému dítěti? Poslechněte si celý rozhovor.</p><p><br></p>